výběr psa

Výběr psa

Pes není věc, je to živá bytost a jeho pořízení je třeba velmi pečlivě zvážit. Přivést si domů štěně znamená zavázat se zodpovědnosti nad živým tvorem na příštích 10 až 15 let, někdy i déle. Proto je správný výběr plemene a chovatele od kterého si štěně vezmete tím prvním a velmi důležitým krokem ve výchově štěněte.

Kdo hledá najde

Na světě existují stovky různých plemen psů. Takže každý má možnost najít k sobě plemeno, které mu sedne. Váš budoucí pes se vám musí líbit to je samozřejmé, ale nehleďte pouze na vzhled. Mnohem důležitější jsou povahové vlastnosti, které jsou po mnoho generací upevňovány. Správnou výchovou mnohé ovlivníte, ale je nemyslitelné pořídit si kupříkladu šarplaninského ovčáka do dvojdomku se společnou zahradou a očekávat, že pes bude radostně vítat každého nově příchozího. Nebude, nikoho cizího do zahrady nepustí, je to jeho přirozenost. A zrovna tak nemůžete od dobrosrdečného zlatého retrívra očekávat, že vám ohlídá pozemek. Pokud jste vášniví sportovci a denně najezdíte na kole 50 km a k tomu naběháte dalších 10, a chcete psa jako parťáka na sport rozhodně si nemůžete pořídit buldočka a očekávat, že to zvládne. A pokud jste naopak gaučový typ tak aktivní plemeno jako třeba maďarský ohař bude vedle vás trpět nečinností.

Takže než se rozhodnete pro to které plemeno, pátrejte na internetu, pořiďte si podrobný atlas psích plemen a navštivte nějakou velkou výstavu psů. Tam nejen že uvidíte své vysněné plemeno na vlastní oči, ale budete se moci i zeptat přímo chovatelů, zda je to plemeno pro vás vhodné. Velmi vhodné je najít si například facebookovou stránku příznivců plemene. Tam "potkáte" lidi, jež plemeno pouze vlastní. Nemají žádný chovatelský záměr a tedy ani  zájem o to prodávat štěňata. Nemají nejmenší důvod vám lhát. Dokáží většinou vyzdvihnout klady jejich oblíbeného plemene, ale zároveň zmínit i nedostatky, nebo možné problémy. V konverzacích najdete i dotazy na výcvikové a výchovné obtíže onoho plemene. Pokud se stále dokola opakují ku příkladu dotazy na řešení problémů s lovením a utíkáním za zvěří a vy nechcete psa se silnými loveckými pudy je to pro vás důležitá informace.

Díky promyšlenému výběru můžete získat skvělého parťáka do života, když však neuvědoměle sáhnete po plemeni které se k vám nehodí, čeká vás i psa mnoho a mnoho trápení.

pokud máte závodní ambice, dobře vybírejte plemeno i typ psa vhodný pro sport

10 skupin, 4 základní typy

Máme 10 skupin FCI a tyto skupiny by se dali rozdělit obecně na 4 základní typy psů. Společenská plemena, lovecká plemena, služební plemena, ovčácká plemena. Už z názvů vyplývá k čemu se který typ psa bude hodit. Pokusím se vám jednotlivé typy psů obecně popsat svými slovy, tak jak jsem je během své praxe měla šanci poznat. Rozhodně není v silách jednoho člověka poznat všechna plemena, přesto se s vámi ráda podělím o to co jsem vypozorovala.

Společenská plemena

 Společenská plemena dnes již  nemají cíleně podporovány ani lovecké ani hlídací instinkty. Neznamená to však jistotu, že nebude lovit zvěř a nebude štěkáním hlásit každý pohyb za domovními dveřmi. Naopak někteří společenští psíci mají velké sklony ke štěkání. Však někteří i sloužili k účelu vyburcovat skutečné psí ochránce, kteří pak na vetřelce zaútočili. Každopádně zneškodnit zloděje společenské plemeno nejspíš nezvládne. Pro někoho nevýhoda, pro jiného plus. Nehrozí, že by se stal průšvih, díky kterému se dostanete do bulvárních zpráv.

Společenská plemena nejsou vyloženě sportovci. Ale když sáhnete do kategorie pudlů, či kontinentálních španělů (KKCHS, papillon atd.) máte téměř jistotu velmi aktivního psa. Pokud chcete psa vyloženě gaučáka, tak mějte na mysli, že žádné plemeno nebylo vytvořeno za účelem okrasného prvku na gauči. Vlastnit psa, který je celé dny sám doma, když jste v práci, aby vás měl večer kdo přivítat při návratu domů, to je značně nefér. Každému psu musíte věnovat mnoho času i malému společenskému plemeni.

i malá společenská plemena v sobě mají mnoho energie a baví je nejrůznější sporty

Lovecká plemena

Každé lovecké plemeno ať už se jedná o ohaře, honiče či barváře, bude mít lovecký pud a tedy zájem o zvěř. Tím spíše pokud si pořídíte psa po lovecky vedených rodičích. Naopak od loveckých plemen nečekejte, že vám pohlídají auto či dům. Také jistě umí hlídat, ale zdaleka ne tak jako služební plemena. Lovečtí psi jsou velice aktivní a pokud nejste ochotni trávit minimálně dvě hodiny denně aktivní interakcí se psem. Vůbec na lovecké plemeno nepomýšlejte.

Dobrosrdeční retrívři

Specielní kategorií loveckých plemen jsou retrívři. Jinak řečeno přinašeči, ještě jinak aportovací maniaci :-) Specielně pro ně vznikl retrívří sport.  Nejsou tolik temperamentní jako ohaři, zvlášť zlatý a labradorský retrívr se postupem času stál více psem společenským, než vyloženě loveckým. Pro někoho ideální volba, pes který je vhodný na každou aktivitu, středního temperamentu. Skvělý rodinný pes. A pokud chcete skutečně pracovitého aktivního retrívra vyloženě pro sport,  zkuste se obrátit na chovatele pracovních linií. Tam je povaha zcela odlišná od těch co je běžně potkáváte v parku.

Jezevčíci

Dále tu máme jezevčíky, to jsou též původem psi lovečtí. Byly vyšlechtěni jakožto norníci, tedy psi jež musejí mít vlastní hlavu a rozhodovat se na vlastní pěst, když pracují v noře. Proto se někomu mohou jezevčíci zdát tvrdohlaví. Svou stavbou těla to nejsou psi vyloženě vhodní pro obvyklé psí sporty, ale jsou výjimky co potvrzují pravidlo. Každopádně jezevčík zastává s přehledem funkci malého rodinného psíka a určitě bude nadšen, když jej budete učit nejrůznější triky a cviky,  musíte však brát ohled na jeho dlouhé tělo a kratší nožky.

Teriéři

Mezi lovecké psy  spadají i teriéři. Jsou to úžasní pracanti, psi s ohromným temperamentem, ale také vlastní hlavou.  Však se není čemu divit. I teriéři byly vyšlechtěni pro práci při které se musí samostatně rozhodovat. Teriéři v sobě skrývají mnoho podkategorií. Najdeme zde i společenské teriéry, jako například Silky teriéra, či Jorkšírského teriéra. Pokud chcete malé aktivní plemeno, skvělá volba, ale stále mějte na paměti, že je to teriér. Pes jež má vlastní hlavu a vy tu svou musíte používat o to víc, aby se nestalo, že vás pes přechytračí :-)

Psy typu Bull

Další podkategorií je okruh teriérů typu bull. Opět úžasně houževnatí temperamentní psi, navzdory špatným pověstem milují lidi. Ale ta jejich láska někdy bolí. Mají snížený práh bolesti a jsou trochu jako malé tanky. Musíte věnovat mnoho úsilí k tomu naučit je mírnit své projevy radosti. jinak budete samá modřina a šrám. Teriéři typu bull byly šlechtěni pro psí zápasy. I když dnes už se k těmto účelům povětšinou nepoužívají, stále je u nich velká pravděpodobnost, že nebudou dobře vycházet s jedinci stejného pohlaví. Zvláště pitbull teriér navzdory sebelepší socializaci pravděpodobně nebude typ psa vhodný pro kolektivní sporty typu agility či obedience.

Chrti

Lovce v sobě skrývají i chrti. Orientují se hlavně zrakem a cokoliv co se pohybuje v nich probouzí touhu hnát se za tím. Proto jsou pro ně vhodné dostihy a coursing, kde si své přirozené pudy vybijí. Pokud uvažujete o chrtovi, dobře si rozmyslete zda tato jejich vlastnost nebude překážka ve vašem spokojeném soužití. Chrti jsou nádherní a energičtí psi, skvělí společníci avšak dostat pod kontrolu jejich touhu hnát se za vším  co se hýbe není snadné. V běžných podmínkách městského provozu a v lesích plných zvěře nemáte moc možností kde chrta nechat vyběhat.

služební i lovecká plemena budou  nadšena jakoukoliv spoluprácí s člověkem, jsou to psi s velkým potenciálem pro mnoho psích sportů

Služební plemena

Služební plemena: do tohoto okruhu patří celá škála plemen Německým ovčákem počínaje, přes belgického a holandského ovčáka, dále rotvajlera, dobrmana až po knírače  a to ve všech velikostech. Do služebních plemen by se řadil třeba i erdelteriér, pinč, nebo bouvier (původem pes pastevecký- honácký a tažný) a tím ten výčet nekončí. Služební plemena byla vyšlechtěna do "služby". Tedy pro práci u policie či vojenské nebo celní služby. I když se mnoho služebních plemen rádo válí na gauči, stále jsou to psi jež mají silné nutkání chránit svou rodinu - osoby i jejich majetek. V dnešní době to bohužel je pro běžného pejskaře mnohdy na škodu. Mnoho lidí má představu, že služební pes má rentgenové oči a čte lidem myšlenky. Bezpečně tedy pozná gaunera od slušného občana. Ale není tomu tak. Pokud se slušný občan za zády psa služebního plemene prudce rozeběhne a utíká na autobus, koleduje si o to, že bude zadržen stejně jako lupič s ukradenou kabelkou.... Služební plemena byla vyšlechtěna pro to, aby spolupracovala s člověkem, jsou velmi učenlivá a ideální pro většinu kynologických sportů. K tomu dokáží ohlídat váš majetek a být vaším osobním bodyguardem. Pokud se vám však jejich hlídací sklony nebudou v některých situacích líbit, tlačítko vypnout bohužel nemají.

Ovčáci, honáci, pastevci

Ovčácká a služební plemena se prolínají. Německý, belgický či holandský ovčák, nebo třeba briard či beauceron se uplatní jak u policie, tak u stáda ovcí. Co mají tyto dvě skupiny (služební a ovčáčtí psi) společné je radost ze spolupráce s člověkem, chuť do práce a temperament. Některá plemena sloužila (a třeba i dodnes slouží) nejen jako naháněči stád dobytka a ovcí, ale i jako hlídači farem. Jiná jsou vyloženě jen ovčáci. Cíleně u nich bylo šlechtěním podporováno sledování kořisti. Většinou to nejsou lovci tak jako třeba ohaři či honiči. Ale velmi rádi sledují a také pasou cokoliv od dobytka, přes jiná zvířata, psy, lidi až třeba po auta či stíny. I u ovčáckých plemen najdeme velké rozdíly. Klasické dlouhosrsté kolie jsou dnes šlechtěny spíše na krásu než výkon. Pokud máte ambice na stát se budoucím mistrem světa ať už v jakémkoliv sportu, je více než pravděpodobné, že klasická Lassie, vám vaši touhu nesplní. Nemá na to dostatek temperamentu. Jiné kolie tedy bearded či border a částečně také krástkosrstá varieta té klasické, to je zcela jiná kategorie. Beardedka či border kolie ta má temperamentu na rozdávání. Do této kategorie spadá ještě například kelpie, šeltie či australský ovčák. Všechno to jsou velmi přátelští psi, obvykle milují lidi a nemají sklony k hlídání. Při dostatečné socializaci dokáží dobře tolerovat jiná zvířata a vycházet s ostatními psy. Tedy ideální psi pro aktivní lidi.  Avšak zvlášť u moderních border kolií je třeba počítat se silnou touho k pasení čehokoliv. A to může  být pro pejskaře začátečníka problém. Ovčácký pud bude mít pes velmi silný zvláště pokud sáhnete po štěněti z vyloženě pracovního chovu. Ano i ovčácká plemena se dnes pomalu dělí na výstavní a pracovní linie.

border kolie 

 Malinko jiná kategorie jsou honáčtí psi- typický představitel je australský honácký pes. Jsou to psi tvrdší povahy oproti výše jmenovaným ovčákům. A dokáží i velmi dobře hlídat.

Ovčácký a pastevecký pes není to samé!!

Skutečnými hlídači pak jsou pastevečtí psi: ti stáda neshánějí dohromady, nýbrž chrání před predátory a zloději. Kupříkladu středoasijský pastevecký pes, anatolský pastevecký pes, či třeba krašský pastevecký pes. Oproti ovčáckým psům jsou zvyklí pracovat samostatně, nemají takovou vazbu na člověka a jako společníci do městského bytu se vůbec nehodí.

Primitivní neznamená hloupý!

Ve výčtu těch základních typů psa by možná měli mít své místo ještě takzvaná primitivní plemena. To slovo primitivní neznamená nic jiného, než že jsou to původní velmi stará plemena, dalo by se říci že jsou přírodnější plemena, než je většina ostatních. S inteligencí to nemá nic společného. Patří sem severští saňoví psi, basenži, čau čau, samojed, špicové, lundenhund, lajka a mnoho dalších. Mimo špiců, kteří dnes plní i funkci společenských psů, jsou to plemena velmi samostatná. Ať už byla vyšlechtěna k lovu (lundenhund, podengo), k ochraně majetku a hlídání (akita inu) nebo jako tažná plemena (hasky, malamut) není jejich přirozeností hltat očima svého pána a dychtit po spolupráci s ním. Naopak si velmi dobře vystačí sami, případně s dalšími kolegy ze smečky. Pokud tedy chcete psa vyloženě pro kontaktní kynologický sport, primitivní plemena  raději vynechte, i když to jsou skutečně roztomilí medvídci. Až na výjimky by nedokázali splnit vaše očekávání.

Šetřit se ne vždy vyplatí

Takže plemeno by jsme měli vybrané a teď kde jej koupit? Rozhodně ne z inzertního serveru podle nejnižší ceny a s dostupností ve vašem městě.

Částka kterou činí pořizovací cena štěněte je sice nezanedbatelná položka, ovšem vzhledem k celoživotním nákladům za psa, hraje bezvýznamnou roli. Bylo by velkou chybou chtít na koupi štěněte ušetřit a získat jej od množitelů psů bez průkazu původu. Těch pár ušetřených tisíc by se vám totiž mohlo pěkně prodražit.

Pokud máte dojem, že když chcete psa jako rodinného mazlíčka a společníka na výlety a vyjížďky na kole, ne na výstavy a sport, je průkaz původu zbytečný luxus, čtěte pozorně dál. Pokusím se vám vysvětlit co to je průkaz původu neboli PP a k čemu slouží. 

dobře si koupi psa bez PP romyslete, ať se později nemusíte chytat za hlavu

PP neslouží jen pro výstavy

Takže průkaz původu je vlastně takovou psí občankou a rodným listem zároveň. Každý oficiálně narozený pes v ČR má přiděleno číslo zápisu v plemenné knize. Toto číslo má vytetováno v uchu, nebo ve slabinách, či je označeno mikročipem, tak aby nemohlo dojít k záměně dvou jedinců. Průkaz původu pak zaručuje kupci, že štěně které si vybral, je potomkem rodičů, prarodičů a praprarodičů kteří jsou v průkazu původu zapsáni. Máte tak jistotu, že ze štěněte vyroste vámi vybrané plemeno a bude odpovídat standardu i povahově. 

Chov psů s PP je pod kontrolou chovatelského klubu svého plemene. Ten prověřuje každého psa i fenu, který jde do chovu jak po stránce fyzické, tak zdravotní a povahové. Každé štěně, které se narodí chovným jedincům dostává průkaz původu. Skutečně každé bez výjimky. Pokud by vám někdo chtěl tvrdit, že prodává štěně bez PP po chovných rodičích, nebo že štěně o které máte zájem bylo tak zvaně nadpočetné a tak už papíry nedostalo okamžitě udělejte čelem vzad, nejkratší cestou od toho podvodníka odkráčejte a už se k němu nevracejte! Takový rádoby chovatel vám totiž lže. Jeho úmysl je získat z vás za každou cenu peníze, ne prodat vám kvalitní zdravé štěně!

Sázka do loterie

A teď jak je to u štěňátek bez průkazu původu? Pokud si pořizujete štěňátko bez PP, nikdy nevíte ani nezjistíte, kdo jsou jeho rodiče. To co vám tvrdí jejich chovatel - množitel může být samozřejmě pravda, ale také nemusí. Takže podstupujete riziko, že se z toho roztomilého štěňátka jehož rodiče byli malí pudlíci po půl roce vyklube něco, co se standardu toy pudla podobá asi tak jako bezejmenná čokoládová pochoutka za diskontní cenu pravým belgickým čokoládovým pralinkám. A o povaze ani nemluvě. Ale to pořád ještě není  až taková tragédie. Sice jste několik tisíc věnovali podvodníkovi, ale svého psa budete mít rádi ať bude vypadat jakkoliv, zvyknete si na všechno. 

Zdraví je nejdůležitější

jen zdraví pes může být skutečně šťastným

Horší je to se zdravým. Množitelé psů bez PP jsou několikera druhů.

Ti první chtějí na vrhu  čistě vydělat, nezajímáte je vy ani ta štěňata či jejich rodiče. Zajímají je jen peníze. Rodičům štěňat nedělají před krytím žádné zdravotní testy. Zvířata živoří v nedůstojných podmínkách a fungují jen jako mašiny na plození štěňat. Množí neuváženě mezi sebou psy co mají doma na dvorku, nebo v kotcích, často jde o zvířata sobě navzájem blízce příbuzná. Psíky krmí nejlevnějšími granulemi (tedy šrotem) a tak si domů přinesete štěně  z již podlomeným zdravým. Protože množitel s vámi nesepíše žádnou smlouvu, nemáte žádné odvolání i když štěně bude hned po příchodu domů na umření. Pro organizmus štěněte je odchod od matky nápor a pokud není štěňátko dostatečně silné a zdravé, může to dopadnout i tak, že o štěně po neúspěšném léčení za pár dní nebo týdnů přijdete. Zbude vám jen smutek v srdci a účty od veterináře, které mohou  mnohonásobně převýšit cenu štěněte s průkazem původu. Množitel už má své peníze doma a vy ho více nezajímáte. Avšak jistě by vám ochotně prodal další štěně.

I když budete mít štěstí a natrefíte na druhý druh množitelů  psů bez PP, tedy ty jež mají dobrý úmysl, ale pramalé vědomosti o chovu psů, může to dopadnout podobně. Jen s tím rozdílem, že na počátku v tom od toho rádoby chovatele nebyl podvodný záměr. Množitel psů bez PP totiž velmi často vůbec nezná původ rodičů psa a feny na kterých odchová vrh štěňat. I když vám bude tvrdit, že předky zná, nikde nemáte záruku, že se jeho informace zakládají na pravdě. On sám ani nemusí tušit, že jeho fenka vznikla krytím sourozenců  (incestem) a otec štěňátek je zároveň jejím dědou. Nemusíte být znalcem genetiky, aby jste věděli, že takové spojení je průšvih. U veterináře pak v průběhu života psíka za léčení genetických chorob a nedostatků, jež budou postupně vylézat na povrch, necháte částky, které v součtu dají jednu až dvě nuly na víc za pořizovací cenu toho bezpapíráčka.

Třetí variantou jsou chovatelé - množitelé, kteří nabízejí štěně bez PP po rodičích s PP.  To možná zní lákavě, původ obou rodičů je známý, lze vysledovat i nějaká zdravotní vyšetření prarodičů a prapararodičů. Ovšem proč nebyli rodiče tohoto bezpapírového vrhu uchovněni to se nikdy nedozvíte. Mohou a často také bývají, to jedinci, kteří byli z chovu vyřazeni, pro  hrubé exteriérová či povahové vady nebo kvůli špatným výsledkům zdravotních vyšetření. Za několik tisíc si tak koupíte potomka, který sebou dál ponese hrubé nedostatky rodičů. Pokud se bude jednat o nedostatky po zdravotní stránce opět skončíte u veterináře s obrovskými výdaji, které ze své peněženky vydáte kvůli bezohlednosti lidí množících nemocné psy a kvůli vaší nevědomosti

Ani průkaz původu není 100% záruka

Průkaz původu sice zdraví psa nezaručí, ale přeci jen máte tu určité jistoty. Třeba tu, že rodiče byli uchovněni, tudíž mají zdravotní vyšetření, které chovatelský klub nařizuje. Dále rodiče štěňat museli projít bonitací, kde byl posouzen nejen jejich exteriér, ale i povahové vlastnosti. Než si štěně odnesete domů, chovatel s vámi sepíše smlouvu, kde je mimo jiné uveden zdravotní stav zvířete. Můžete po chovateli chtít vidět i zprávu poradce chovu, kde se dočtete zda štěňátka shledal před odběrem zdravá a v kondici. A v neposlední řadě pokud by se stalo, že vám chovatel prodal v době odběru nemocné zvíře, máte právo na reklamaci.

Pořád máte pocit, že průkaz původu je důležitý jen pro ty co chtějí se psem chodit na výstavy???

Další nezanedbatelnou výhodou je chovatelský servis, který vám seriózní chovatel nabízí, tedy odbornou pomoc, kdykoliv se můžete na chovatele obrátit s prosbou o radu. Štěňata po celý život nesou jméno chovatelské stanice a každý chovatel udělá vše pro to, aby pro něj byly dobrou vizitkou.

Bohužel i mezi chovateli psů s PP se mohou objevit neseriózní osoby. Takže je i velmi důležité pečlivě zvážit z jaké stanice si štěňátko nakonec povezete domů. Určitě se nejprve jeďte na štěňata podívat, pak teprve dělejte nějaké závěry o koupi. Solidní chovatel se s vámi stejně bude chtít osobně setkat dříve, než si pro štěně pojedete.

Kříženci a voříšci

Kříženec je potomek dvou či více plemen. Představa že z každého plemene si vezme to dobré a vznikne ideální pes pro vás je naivní. Pořídit si křížence je vždy sázka do loterie. Stejné je to u voříška. Neexistuje přesná terminologie, ale voříškem se rozumí pes, jehož plemennou příslušnost nelze vůbec odhadnout. Zkrátka pouliční směska všeho možného. Říká se, že obojí jsou to chytří a zdraví psi. A byla by to i pravda, kdyby to byli psi, kteří se samovolně množí na vsích bez většího zásahu člověka. Přirozenou selekcí tak skutečně přežijí jen zdraví a chytří jedinci. Pokud se tohle děje na dvorku množitele, kde se páří rodinní příslušníci mezi sebou, čekejte opět jen obtíže. Takže pokud je vašemu srdci nejbližší roztomilá pouliční směska vydejte se do útulku. Personál útulku jsou odborníci, kteří vám s výběrem pomohou a poradí a navíc uděláte dobrý skutek a pomůžete jedné nešťastné psí dušičce.

Soucit stranou

Kdo se někdy dostane do tak zvané množírny a vidí ty nedůstojné podmínky, ve kterých zvířata žijí. Má pocit, že odtamtud musí zachránit alespoň jednoho živého tvorečka. Chyba lávky. Tím že jedno štěně odtud odvedete na jeho místo přibudou další dva a kolotoč se točí dál. Jedinou možností jak těm zvířatům pomoci, je koupi zvířete odmítnout a vše nahlásit na místní veterinární správu a varovat své známé, že od tohoto rádoby chovatele rozhodně štěně nekupovat! Když nebude poptávka časem zmizí i nabídka.

Co všechno se promítá do ceny štěněte?

Někomu se může cena štěňat s PP zdát přemrštěná. A ano, je pravdou že módní plemena se mnohdy prodávají za nesmyslné částky. Ale cena kolem 10 000 Kč za štěně defakto pouze pokrývá náklady. Samozřejmě záleží i na početnosti vrhu a také na tom kolikrát za život fena štěňata měla. Ale náklady na zdravotní vyšetření, dále uchovnění, což v sobě skrývá výdaje za výstavy a mnohdy i trenéry a figuranty nutné pro splnění předepsaných zkoušek jež jsou podmínkou do vstupu jedince do chovu, to jsou nemalé částky. Když k tomu připočteme krmivo a veterinární péči pro fenu i štěňata, dá nám to poměrně vysokou částku. Samotné krytí pak majitel feny musí také zaplatit. A čím chovatelsky hodnotnější samec tím vyšší je cena. Pokud se jedná o zahraniční krytí, je potřeba připočíst i náklady na cestu a ubytování. Dále administrativní poplatky a nepočítaně času a práce kolem vrhu. Ten kdo dokáže náklady snížit na minimum často to dělá na úkor psů samotných.